lednový Londýn

Do nového roku jsem vstoupila hodně namotivovaná, a tak se snažím dodržovat svá předsevzetí. Jedním z nich bylo i cestování, ano, sice byl tento výlet plánovaný už od listopadu, ale uskutečnil se v tomto roce a proto se počítá! Dlouho jsem přemýšlela, jak tento příspěvek pojmout, a tak jsem se rozhodla londýnské povídání rozdělit na dvě částí - tu o zážitcích a tu o tipech, kde se ubytovat, co vidět a tak. Dneska se budeme věnovat té první, o tom, co jsem za ty tři dny zažila a že toho nebylo málo, tak jdeme na to!


Výlet jsme s kamarádkou naplánovaly na tři dny, pátek až neděle, s tím, že jsme odlétaly ve čtvrtek v noci z Prahy. Dokonce jsme si našly spojení z letiště až k bytu, kde jsme byly ubytované, takže jsme nasedaly do letadla s cestovní horečkou a hlavně v klidu. na londýnský Stansted jsme doletěly těsně před půlnocí. Autobus nám jel sice až v jednu, ale pro jistotu jsme se šly podívat, odkud nám to jede. Vyděsil nás počet lidí před letištěm čekajících na autobusy, proto jsme si po krátkém odpočinku v letištní hale, kde jsme si na začátek výletu koupily i víno, vydaly k autobusu. Přestože jsme měly jízdenky na pevný čas, mohly jsme jet autobusem už o patnáct minut dřív. 



To bylo dobře, protože pan řidič, asi Skot, si něco mrmlal za volantem, málem boural, jel s námi jak s hnojem a ještě jsme dorazili do Londýna pozdě. Když nám konečně zastavil na naší zastávce, měly jsme asi tři minuty na to najít zastávku na náš další bus. Vzhledem k jízdě vlevo to byla docela švanda hned na začátek, ale našly jsme ji!

K našemu štěstí jel první autobus v podstatě hned. Nemávly jsme, projel. Nevadí, říkaly jsme si, další jede za dvacet minut. Ten už na mávnutí zastavil, ale nechtěl nás vzít do autobusu, že nemáme jízdenku a že si ji máme koupit v automatu. A tak jsme se vydaly hledat automat. K naší smůle bylo všechno, vzhledem k brzké ranní hodině, zavřeno. Neuspěly jsme ani v kiosku, kde pán řekl, že už prostě zavírá. Proto jsme zkusily ještě autobus číslo tři s tím, že si koupíme jízdenku u něj. Nevyšlo to. Co naplat, koukly jsme do mapy a vyrazily pěšky. Už byly tři hodiny ráno a my stále na špatném břehu Temže. Město bylo liduprázdné a klidné. Neměly jsme vůbec pocit strachu, jen nás znepokojoval fakt, že jsme nemohly chytit taxi. Když už nějaké jelo, tak nám prostě nezastavilo. 


Prošly jsme kolem sídla BBC a o několik metrů dál na Regent street jsem mávla a to černé autíčko zastavilo. Zeptaly jsme se, zda nás pán odveze a kolik by to stálo. Řekl, ať si nasedneme, že nám vypočte cestu. A je to v pytli, říkala jsem si, teď už budeme cálovat. Jak jsem se spletla! Vypočetl nám cenu a nechal nás se rozhodnout. Vzhledem k tomu, že šlo o dvacet liber, neváhaly jsme a přibližně za dvacet minut jsme byly před domem. Taxametr ukazoval ale téměř třicet liber, a tak jsme mu je daly. Už i trochu odevzdané a unavené. On se ale zeptal, zda nemáme dvě libry, měly jsme a vzal si jen 22 liber se slovy, že řekl, že nás cesta vyjde kolem dvaceti liber. No, koukaly jsme a nevěřily vlastním uším - měly jsme štěstí!


Dalším dobrodružstvím, i když v něm bylo mnohem méně adrenalinu, bylo rozhodně cestování londýnskou městskou dopravou. Na výlet jsme jely jen se základními informace. Popravdě, já nebyla připravená prakticky vůbec. Pan bytný Sam, u kterého jsme bydlely, nám řekl, ať si tu jejich slavnou Oyster card nepořizujeme, že je na ní kauce, plus si na ní musíme nabíjet peníze a ať si koupíme jen jednotlivé lístky. Ty jsou ovšem na danou trasu, podle všeho, a tak jsme stály asi deset minut u automatu, kde se dalo pořídit obojí. Nechaly jsme si vše vysvětlit od zaměstnance místní dopravy a skončily s tou modrou kartičkou v ruce. Nabily jsme si ji na pět liber s tím, že by nám to mělo stačit, nestačilo. Proč? Protože nám už nikdo neřekl, že systém funguje v metru a v autobusech odlišně, a tak jsme za tři jízdy zaplatily dvojité jízdné. Uvedly jsme v praxi rčení: za blbost se platí!


Bude to znít asi hloupě, ale největší dobrodružství jsem zažila v parku u Buckinghamského paláce! Měly jsme namířeno k Big Benu a dál na jižní břeh, ale zahlédly jsme veverky. Ano, ty jsou v Londýně v parcích velkými celebritami, všichni si je fotí. A my potkaly pána, co je tam krmil, což nám naskýtalo moc pěkné pohledy a já fotografický maniak jsem vše chtěla zachytit. A tak koukám do hledáčku, plně soustředěná, když tu na mě něco skočí. No, vyjekla jsem jak malá holka a koukla se na levé lýtko, kde jsem měla veverku! Ta malá mrška si myslela, že ode mě také něco dostane a já ji jen chtěla zachytit, hihi. K mému překvapení nezaťala drápky, ani mě nekousla, takže nejvíc to odnesly kalhoty, které byly od bláta.


V Londýně jsme využily všech dopravních prostředků kromě lodí, ale hodně jsme chodily pěšky, což se odrazilo na počtu kilometrů - bylo jich 38, což dělá neuvěřitelných 63 674 kroků! Když to vidím, ještě teď mě bolí nohy, hihi. Tento výkon nám ale dovolilo počasí. Musím říct, že se velice vyvedlo. Kromě sobotního večera, kdy sprchlo, nám nepršelo a viděly jsme i slunce! Proto mohu Londýn v lednu jedině doporučit. I ta teplota kolem deseti stupňů byla velmi příjemná, a tak jsme mohly venku strávit spoustu času.

Tak, to by bylo ze zážitků asi všechno! Ony byly ještě další, kulinářské, ale o ty se s Vámi podělím v druhé části londýnského psaní.

Byli jste v Londýně? Máte odtamtud nějakou zajímavou vzpomínku? Nebo se do Londýna teprve chystáte?

6 komentářů:

  1. Já se momentálně nacházím v Londýně na stáži, takže jsem tvůj příspěvěk četla s úsměvem na rtech a hlavou mi občas problesklo: "No jo, to jsem taky zažila" :D Abych byla upřímná, trvalo mi několik týdnů, než jsem si na tohle město zvykla, ale teď, když jsem se sem vrátila po Vánocích na poslední měsíc, už vím, že ho mám ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To musí být super mít tam stáž, to bych také brala :) A zároveň mě těší, že se naše zážitky shodují :) Tak ať se ti na stáži líbí a úspěšně ji zakončíš.

      Vymazat
  2. Baru to s tím mhd jste moc nevychytaly... Já na blogu psala (http://crazygingersdiary.blogspot.cz/2015/11/londyn-za-jeden-den-letenky-ubytovani.html), že jde v pohodě platit bezkontakntí kartou :-) A vyjde to jen o něco málo více než taxa pro oyster card :-) Těším se na další článek ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Claire, já si nemohla vůbec vzpomenout, kdo o Londýně psal, takže jsem si Tvůj článek samozřejmě nepřečetla. Na druhou stranu, přežily jsme a dopravily jsme se, kam jsme potřebovaly ;)

      Vymazat
  3. Tak to je hrozný s tou dopravou, to bych z toho byla asi na prášky. Někde v noci se snažit chytnout autobus :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, on jel každých dvacet minut, ale co nám to bylo platné, když nás nechtěli řidiči vzít... ;)

      Vymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!