Jsou to zhruba tři týdny, co jsem Vám psala (tady), jak jsem se s vervou pustila do nové vlny cesty za mým lepším, zdravějším a krásnějším já. Ani jedno slovo mou cestu přesně nevystihuje, ale momentálně mě žádné lepší nenapadají. Dnešní článek bude spontánní, bude to vyprávění o tom, jak po šesti týdnech může motivace zahaprovat a co s tím?!

Před šesti týdny jsem si koupila tričko s nápisem "move your body", což se dá přeložit jako rozhýbej své tělo. A to jsem také měla v plánu. Byla jsem rozhodnutá, že své tělo rozhýbu a šokuju tak, že se tuky leknou a má prostorová výraznost nebude tak okatá. A ono to zafungovalo, nastavení mysli, četnější pohyb rozhýbaly mé tukové zásoby a ty se doopravdy o trochu zmenšily. Každý centimetr, který zmizel, mě hnal dál a dopředu. Už už jsem si myslela, že mám vyhráno, že už bude jen dobře a vše se bude hýbat tak, jak já si představuju. Jak moc jsem se zmínila!

Pak totiž přišel víkend číslo pět, sobota ráno a pravidelné měření. Najednou jakoby mi někdo vyměnil metr. Kde jsou ty centimetry, přeci jsem při cvičení měla super pocit, teklo ze mě, neflákala jsem to a i přes tu všechnu dřinu se ty centimetry nehly. Chmmm. bylo to první zakolísání, byla jsem z toho smutná, ale řekla jsem si, že to příští týden bude určitě lepší. Touto myšlenkou jsem se uchlácholila a užila si víkend s kamarádkami.

V šestém týdnu jsem makala, jídla jsem nejedla tolik, čtěte dávala jsem si menší porce, cvičení napasovala i do dnů, do kterých to zdánlivě nebylo možné. Asi jsem obelhala hlavu, cítila jsem se dobře a měla jsem pocit, že některé věci jsou mi lépe. No, co může být lepším ukazatelem, než právě oblečení. Ha, a byla tu sobota, den, kdy se měří a kdy se ohlížím za uplynulým týdnem. Tentokrát se mi chtělo brečet ještě víc než týden předtím. Výsledek byl totiž úplně stejný, některé partie se ani nehly, ale na některých jsem dokonce nabrala. Jak to? Co dělám špatně? A mé namotivování bylo najednou to tam!

Seděla jsem u stolu a koukala na vypsaná čísla a připadala si jako v blbém filmu. Měla jsem pocit, jakoby se všechno proti mě spiklo. Já jsem ale silná holka a po chvíli úvah a smutnění jsem si řekla, že si dám den voraz. Vypnu ze své horlivosti a ze svého nadšení, protože všechno moc škodí a v tomto případě tomu není jinak!

Nakonec se tahle taktika ukázala být správnou, co se týče omámení myšlenkových pochodů. V neděli jsem se totiž vzbudila s chutí jít si zaběhat a během těch necelých čtyřiceti minut na čerstvém vzduchu jsem se rozhodla, že to prostě nevzdám, že jsem své tukové polštáře nenabrala za měsíc ani za dva a že i cesta k cíli nebude krátká. Žádná cesta není jen rovná, na každé jsou sem tam zatáčky a kopečky. Často narazíme i na slepou uličku, ale o tom to je a my se tomu musíme postavit a v rámci možností si to zpříjemnit. A co pro to dělám?

Například jsem se snažila vyladit recept na proteinové palačinky a po třech týdnech se mi to konečně podařilo, jupí! Běh jsem do tréninku zařadila, abych udýchala a vydržela rozcvičku na kruháči, a tu jsem dneska zvládla, jupí! Chtěla jsem si v sobotu udělat radost a místo kosmetiky nebo jiné blbosti jsem si koupila knížku týkající se zdravého životního stylu, jupí! A kdo tvrdí, že mu stačí jeden cvičební úbor, kecá! Udělala jsem si radost a objednala jsem si tričko na cvičení s 3/4rukávem, tak doufám, že mi bude, jupí! Jasně, jsou to maličkosti, může se zdát, že si dobrou náladu kupuji, ale když já se pak při tom cvičení i dobře cítím, když mám pocit, že mi to sluší. Mno jo, jsem ženská!

A hlavně, jsem jenom člověk. Jasně, že si čas od času sáhneme na dno. Nic není jen tak a pokud by nám šlo hubnutí (nebo jakákoli jiná cesta za naším cílem) jen tak s prstem v nose, tak bychom si toho pak tolik nevážili a dost možná by náš výsledek byl jen pomíjivý, a to my přece nechceme. Proto si cestu užívejme. Odměňujte se (forma je už na Vás) za každý byť maličký posun vpřed a úspěch, zapisujte si své úspěchy a ve chvíli krize se k zápiskům vraťte, uvidíte, jak Vás to podrží, protože ať už je to jak chce, ten boj musíte utáhnout jen Vy, nikdo to za Vás neudělá!

Prozraďte mi, jak jste na tom s motivací Vy?